škvírkou

přízemní mlha budí trávu ze spánku buď mojí mlhou

zalitá sluncem obdivuje víla tvou nebeskou krásu

Hledal jsem hezké slovo pro tebe a měl jsem na jazyku temnou višni. I chřástal se mi líbil, také tráva.

Dokonce autogén.

A náhodou jsem našel nejhezčí, dívej se, venku poprchává.

Není to zlatý červencový liják, co je jak mečem podepřená brána. Můžeme vejít. Hlava nesejde. Venku jen trochu, drobně poprchává.